Zemřel mi blízký člověk - Když chcete vidět jeho tělo.

8. část cyklu „Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka“ 

Tento díl, věnovaný smrti, je poslední. Pokusím se do něho napsat ještě jednu, myslím, že vysoce citlivou, záležitost, která v souvislosti s tragickou nebo násilnou smrtí může u pozůstalých vyvstat. Když jsme o smrti napsali, že je to tabuizované téma, potom si troufám uvést, že otázka „je možné vidět tělo zemřelého?“ je ještě tabuizovanější. Však často tento dotaz padne a neznamená to, že by pozůstalí byli „mimo normu“ či vykazovali známky šílenosti. Pojďme si tuto problematiku probrat podrobněji.

Co když pozůstalí chtějí vidět tělo zemřelého?

Většinou po tragických dopravních nehodách nebo násilné smrti, je pro pozůstalé téměř nemožné uvěřit, že zemřelým je opravdu jejich blízký. Zpravidla naskočí pochybnost „to není možné, aby se to stalo jemu/jí“, „to je nějaký omyl“. Často v takových případech projeví přání zemřelého vidět. Troufám si napsat a doufám, že to tak opravdu je, nemá nikdo právo vám tuto možnost zakázat. Ale je velmi důležité, abyste své rozhodnutí odpovědně zvážili. Jiná bude situace, budete-li přizváni k identifikaci těla. Pokud je přání vidět zemřelého vaší prosbou, měli by vás, např. lékaři nebo policisté upozornit na to, že tělo může být zohaveno, zdeformováno apod. Měli byste mít možnost položit lékaři či policistovi otázky, v klidu si promyslet, zda opravdu chcete tělo vidět. Také oni by měli být připraveni vám vaše otázky zodpovědět a probrat s vámi, beze spěchu, jaká jsou „rizika“ shlédnutí těla mrtvého. Měli byste mít možnost vše znovu zvážit a rozhodnout se. Je to vysoce stresující situace, ale pravdou je, že z psychologického hlediska, vidění těla zemřelého může usnadnit proces vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Možná se ptáte proč? Je to z toho důvodu, že pozůstalý si ověří, že zemřelým je opravdu dotyčná osoba. Že nedošlo k záměně. I zde platí, že vysoce špatná jistota je lepší než nejistota. Tedy, že někdy proces truchlení doprovázejí pocity pochybnosti, co když „náš drahý/á“ je stále na živu a někdo se „spletl“- např. došlo k záměně jmen apod.

Proto své rozhodnutí pečlivě zvažte. Někteří lidé nakonec upustí od přání vidět tělo v zájmu zachování si hezké poslední vzpomínky na zemřelého, u jiných nutnost „potvrdit si pravdu“ převládne a opravdu jim může pomoci jistota, že jejich blízký je skutečně mrtev. Ale i zde platí jedinečnost každého z nás a tudíž i našich potřeb, přání a odlišného jednání v různých situacích. Téma smrti je nesmírně těžké, často tabuizované a ne vždy v tomto ohledu máme informace, které bychom potřebovali. Ale i smrt je součástí života a já vám všem přeji, abyste to, co bylo obsahem všech článků o smrti, hodně dlouho, raději vůbec, nepotřebovali.