Zemřel mi blízký člověk - Jak smrt vnímají děti?

6. část cyklu „Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka“ 

V předchozím článku jsme si napsali o tom, že rozhodnutí uspořádat či neuspořádat pohřeb záleží na pozůstalých, ale zároveň je to akt posledního rozloučení a možnost „očistného truchlení“.

Při organizování pohřbu může vyvstat otázka, zda vzít s sebou na pohřeb děti. Dítě velmi citlivě vnímá klima a celkovou atmosféru v rodině. Úplně malé děti nedokáží pochopit, co se v rodině děje, ale cítí, že něco není úplně jak má být. Pokud zemře někdo z rodiny, koho dítě zná, nemá cenu před ním tuto informaci tajit a tzv. je chránit. Děti přibližně od tří let věku dokáží pochopit, že se stalo něco mimořádného a vážného, co se jich týká a vidí, že např. rodiče jsou smutni. Pokud budete plakat, všichni v rodině budou smutní, bez nálady, budou se chovat jinak, než doposud, bude mít dítě v sobě zmatek. Nebude chápat příčinu vašeho chování, bude se cítit také smutné, osamocené, protože dítě v raném věku je zrcadlem nálad a chování rodičů. Je to sice jiný příklad, ale tak jako z mluvy a výrazů dítěte poznáte, jak se mluví v jeho rodině, i nálady a event. vzteklost a náladovost může být odrazem jednání rodičů. Dítě tedy vidí, že jsou všichni kolem něho „jiní“, ale nedokáže si to vysvětlit. Dokonce si to může vztáhnout na sebe, že něco provedlo nebo něco špatného udělalo.

Co říci o smrti dítěti?

I když smrt jako něco fatálního a konečného je dítě schopno pochopit až kolem deseti let věku, není od věci i mladšímu dítěti vysvětlit, proč jste smutní. Pro vysvětlení volte slova přiměřená jeho věku. Můžete např. říci, že „babička už nepřijde, ne proto, že by vás neměla ráda, ale že zemřela“. Dítě sice pojem „zemřela“ do deseti let věku plně nepochopí, zemřelý je pro ně jako někdo, kdo odešel a může se kdykoli vrátit. Dítě si smrt představuje jako např. odjezd na dovolenou nebo odjezd na delší pracovní cestu. Kolem pátého roku věku je smrt spojena s nějakou nadpřirozenou bytostí, která odláká člověka pryč. Každopádně je dobré dítěti říci, že se stalo něco co je pro vás bolestivé a smutné, proto se teď nesmějete a často pláčete, ale ujistěte ho, že za to ono nemůže, že to nezpůsobilo – to je strašně důležité. A zda vzít dítě na pohřeb? Můžete to vnímat negativně, ale i dítě má právo, jde-li o ztrátu člena rodiny, se zúčastnit pohřbu. Je to součást života, uvidí, že všichni pláčou, může si poplakat s ostatními a uvidí, že i pláč patří k životu. Možná si řeknete, že dítě zbytečně vystavujete trápení, ale i zde má možnost prožít si negativní emoce spolu s rodinou smysl. Dítě je součástí rodiny, nebude si připadat odstrčené a hlavně truchlení dítěte proběhne spolu s rodinou. Dítě ví, co se kolem něho děje, byť tomu nemůže rozumět plně jako dospělý. Ale i dítě má své city a svůj svět a chce být součástí dění. Pokud je dítě starší a máte pochybnosti, zda má jít s vámi na pohřeb, není nic jednoduššího, než se jej zeptat. Vysvětlete mu, co pohřeb je a jak probíhá a dejte mu šanci rozhodnout se. Ze své poradenské praxe znám případy, kdy klient jako dítě, v zájmu „ochránění před vším špatným“ neměl možnost zúčastnit se pohřbu a v době dospívání dotyčný tento fakt, nemožnost zúčastnit se posledního rozloučení, vnímal velmi negativně. Proto zvažte to sami a udělejte to, co považujete za správné.