Zemřel mi blízký člověk - Co musím zařídit?

5. část cyklu „Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka“ 

Přiznám se, že když jsem se rozhodla psát o tomto tématu, věděla jsem, že je to velmi zodpovědné a náročné dát dohromady užitečné informace. Stále mám v zásobě spoustu detailů, o které bych se chtěla s vámi podělit, abych věděla, že fakta, o kterých píši, vám, nedej bože, budou moci být nápomocna. Po první vlně přívalu smutku, stesku, pláče, úzkosti a pocitů „já snad zešílím“, zjistíte, že je potřeba zařídit spoustu věcí.

Je čas zařídit pohřeb

Musíte rozhodnout, zda, a jaký bude obřad, jak zemřelého pohřbíte. Zda obřad proběhne pouze v rodinném kruhu, a nebo rozešlete parte všem, kdo zemřelého znali. Pohřební služby v dnešní době zařídí téměř vše za vás, jsou to odborníci, kteří mají zkušenosti. Do pohřební služby je také dobré nejít sám. Už jen z toho důvodu, že vám někdo bude oporou, můžete s ním probrat organizační detaily. Možná budete překvapeni typem otázek, které budete muset zodpovědět kvůli organizaci pohřbu. Pracovníci pohřební služby konají svoji práci a občas ji mohou – a to jim nechci sahat do svědomí – brát jako rutinu a úplně si neuvědomí, jak náročná a neznámá je situace zařizování pohřbu pro vás. Můžete očekávat otázky na typ rakve, výběr květin, textu na parte apod. Organizační záležitosti jsou věcí velmi náročnou a zodpovědnou, ale zároveň plní důležitou funkci „zaměstnání se“ a mírného odvedení od prožívaného smutku. Jistě, stále je to velmi bolestné období, ale jakákoli fyzická činnost a zařizování může velmi pomáhat a zaměřovat pozornost, alespoň krátce jinam. Není to „útěk“ od smutku nebo zapomnění na smutnou událost, ale je to součást zpracovávání tragické události a projev úcty k zemřelému v tom, že vám záleží na precizní přípravě posledního důstojného rozloučení. V některých rodinách se velmi citlivě zvažuje, zda vůbec smuteční obřad uspořádat, někdy i přes přání zákazu zemřelého v době jeho života (pokud na toto téma někdy hypoteticky došlo). Nikdo nemůže být nucen pohřeb uspořádat, ale z psychologického hlediska má pohřeb velmi vysokou hodnotu z hlediska dalšího vyrovnávání se smutnou realitou. Pohřeb je zároveň tradičním rituálem, který pomáhá zpracovat tragickou událost. Často se objevuje názor, že po týdnu „zdánlivého zklidnění našich reakcí“ je to další bolestná zkušenost. Je to ale poslední možnost rozloučit se se zemřelým člověkem, možnost „být s ním“, „být do poslední chvíle s ním“. Je zde také bezpečný prostor nechat plně propuknout svoje emoce, protože pláč a smutek k pohřbu patří. Pláč a emoce, které souvisejí se ztrátou blízkého člověka, opravdu napomáhají k vyrovnávání se s tragickou událostí, jsou součástí procesu truchlení a mají velkou hojivou moc. Snažíme-li se za každou cenu v sobě smutek potlačit, nenecháme-li emocím volný průběh, může se smutek a krize dostavit zpožděně v situaci, kdy je těžké uvědomit si jejich původ a mohou s sebou přinést psychosomatické (duševně-tělesné) potíže.