Jak si co nejlépe zorganizovat čas, aneb jak to všechno stihnout - 15. část

„Když vše nejde podle plánu“

Dostáváme se k poslednímu dílu na téma timemanagement. Je to rozsáhlá problematika, o které se dá mnoho teoretického napsat, ale, stejně jako u většiny dalších oblastí, je nejpodstatnější praktická dovednost. To znamená umět si zorganizovat svůj život. A nemám tím na mysli jen čitelně popsaný diář v týdenních intervalech. Jde o to, uvědomit si, na čem nám záleží, co považujeme za nezbytné, co za důležité, co za samozřejmé a co zkrátka můžeme vynechat. Co se týče pracovní oblasti, zde přílišná autonomie není, ale i tak se dá, díky znalostem organizace práce, zvládnout mnohé a dokonce v poklidu a s dobrou náladou.

Co je a co není důležité?

Napsali jsme si, že některé naše aktivity můžeme rozdělit, dle pomyslné tabulky, na důležité a naléhavé a na důležité a nenaléhavé, těm jsem věnovala předchozí díl. Nemohu však nezmínit se o činnostech, kterým bychom mohli vtisknout punc naléhavé nedůležité a nenaléhavé nedůležité. Zkuste nepodcenit jejich význam, protože to jsou každodenní záležitosti, které činíme a stávají se nám, a přitom nás odvádí od rozdělané práce, dlouhodobých projektů a hlavně rozptylují naší pozornost. Mezi ty naléhavé patří zcela jistě telefonáty. Známe to všichni, potřebujeme se soustředit, něco promyslet, a nebo máme důležitou schůzku, řešíme nějakou záležitost a najednou se rozdrnčí telefon. Už samo zvonění nese dojem naléhavosti, musíme telefon zvednout, zjistit, co se děje, co je potřeba řešit. A je to tady. Na druhém konci telefonu volá někdo, kdo teď něco naléhavě potřebuje, chce nám sdělit, zjistit informace nebo po nás chce, abychom něco vykonali. Vyruší nás, můžeme „naskočit“ i na naléhavost v jeho hlase, ve smyslu, toto nepočká, je potřeba zařídit „to“ hned…. A je to tady. Většinou necháme všeho, minimálně vedeme s dotyčným rozhovor a dalších patnáct minut nám bude trvat, než se opět začneme soustředit na to, co jsme dělali před zvednutím sluchátka. Stejně rušivý může být email, sms zpráva apod. I když ty svojí podstatou a způsobem přijetí mohou vykazovat nižší stupeň naléhavosti.

Co jsou únikové aktivity?

Mezi nenaléhavé a nedůležité patří aktivity, které jsou součástí našeho každodenního shonu, běžné pracovní úkony a zaneprázdnění, záležitosti, které patří k našim povinnostem. Najdeme zde však i aktivity, které by mohly být nazvány „únikovými“. Ptáte se, co si pod tím máte představit? Už se vám stalo, že s někým voláte a ani nevnímáte, co vám říká, a kreslíte si na kus papíru různé malůvky, jdete si opakovaně uvařit kávu, i když na ni zrovna nemáte chuť, dáte si o cigaretu navíc, a nebo bezcílně přerovnáváte věci na pracovním stole? Tak to je přesně ono. Mezi tyto záležitosti bychom mohli zařadit i nadměrné sledování televize, v případě, že se díváme na nějaký pořad jen proto, že se díváme. Máte ji puštěnou, a přesto plně nevnímáte obsah? Jiná situace je, pokud sami o sobě víte, že sledování zajímavého pořadu nebo oblíbeného seriálu je pro vás opravdový odpočinek, v tuto chvíli je potom sledování televize činností nenaléhavou, ale důležitou. Co napsat závěrem? Snad jen tolik, aby pro vás organizování času nebylo jen strohou povinností, ale i činností kreativní, která vás bude bavit, přiměje vás se na něco hezkého a nového těšit, protože i cesta je cíl. A protože není cílem být vyčerpaný jen pro to, že si v diáři odškrtnete vše, co jste chtěli stihnout. Důležitý je prožitek, radost z vykonané práce a samotný průběhu činnosti.