Jak si co nejlépe zorganizovat čas, aneb jak to všechno stihnout - 6. část

„Co je priorita?“

V předchozím díle jsme si napsali příklad o studentovi a o běžci. Nyní si otevřeme téma priorit. Začít bychom měli u toho, co je pro nás důležité. Ale opravdu důležité, protože víme, že to má pro nás smysl. K tomu jsem v literatuře našla krásné přirovnání. Občas chceme něčeho dosáhnout, něco získat, udělat, umět, říkáme si, až to zvládnu, to bude super, to si oddychnu, vše se změní apod. Zkrátka šplháme výš a výš po příčkách pomyslného žebříku, abychom na vrcholu zjistili, že se žebřík opírá o špatnou zeď. Dovolte mi opět nějaký příklad. Student chce vystudovat vysokou školu, nějakou, protože je to dnes moderní, téměř každý má maturitu a vysokou školu má také spousta lidí a může, díky tomu, získat lepší pracovní uplatnění. Rozhodne se např. pro pedagogickou fakultu (nic proti pedagogickým fakultám, opravdu, je to příklad), škola jej nebaví, ví, že nikdy nebude chtít učit…Školu vystuduje, získá diplom, ale nakonec zjistí, že s daným oborem nemá další uplatnění, nechce zůstat v oboru a najednou neví, co dál. To studium jsou ty příčky žebříku, přirovnání špatné zdi je zvolený obor. Jdeme za něčím, co si myslíme, že nám přinese štěstí a radost, ale nakonec ta radost a pocit dobře vykonaného nám chybí.

Priorita je to nejdůležitější

Není na škodu zkusit se někdy zamyslet, čeho vlastně chceme v životě dosáhnout? Co je pro nás důležité, co je naší prioritou? Někdy se ženeme za kariérou, úspěchy, penězi a ve finále zjistíme, že stále nejsme spokojení. Kvůli své honbě např. za penězi jsme neměli čas budovat vztahy, ať už s přáteli, rodinou, partnerem. A výsledek? Máme sice vyděláno více, jsme zabezpečení, ale rozpadla se nám rodina, z přátel se stali známí a naše děti raději tráví čas bez nás. Je to opravdu to, co jsme chtěli? Stanovili jsme si priority dobře? Na začátku bylo dobře míněno, že prioritou bude naše rodina, chceme, abychom se měli dobře, abychom byli finančně zajištěni, chceme, aby děti měly kvalitní vzdělání a mohli jsme jezdit na dovolenou…., ale dopadne to tak, že nemáme na ty, na kterých nám nejvíce záleží, čas, netrávíme s nimi tolik času, kolik bychom chtěli a vlastně prakticky se zdá, že naše priority jsou jinde.

Dovolím si další, trochu vážnější příklad. Pracujeme a honíme se za spoustou věcí a nemáme čas navštívit naši babičku, která je již stará a nemocná. Babička zemře a nám najednou naskočí výčitky typu, kdybych býval přišel, chtěl jsem se jí na spoustu věcí zeptat….

Zavolají vám do zaměstnání, že se vaše dítě zranilo. V tu chvíli „vem práci čert“ a jediné, co vás bude zajímat je, jak to s ním vypadá, kde je a co se stalo…..

Máte spoustu práce, zavolá vám nejlepší přítel, že mu je hrozně, trápí se a chtěl by s vámi mluvit, co uděláte? Necháte všeho a budete s ním? Pak jste vyhodnotili prioritu, záleží vám na zdraví vašeho dítěte a vztahu s přítelem a půjdete za nimi….. a víte, že to bylo to nejlepší a nejdůležitější, co jste v tuto chvíli měli udělat. Zde jsou priority jasné, ale věřte, že určit priority lze i u daleko méně závažných věcí.