Jak si co nejlépe zorganizovat čas, aneb jak to všechno stihnout - 4. část

„Praktický příklad.“

Již víme, že můžeme trávit čas tak, že zažíváme pocity nervozity, nepříjemnosti a obav z očekávání událostí příštích, to poznal určitě každý z nás na vlastní kůži. Minule jsme si napsali, že důležité je mít pocit užitečnosti, dobře stráveného času a cítit se dobře, při činnostech, které vykonáváme. V dnešní uspěchané době zpravidla strávíme nejvíce času tzv. hašením nenadálých krizí, věcí, které po nás chtějí druzí, a nebo těch aktivit, které jsme stále jen odkládali a ony se mezitím staly naléhavými.

Praktický příklad

Pro větší konkrétnost si vezměme příklad studenta, který má napsat diplomovou práci. Ví, že ji má odevzdat v březnu, sepsání teoretické části znamená prostudovat mnoho literárních děl, v rámci praktické části musí vymyslet dotazník, který nejprve distribuuje mezi respondenty a poté jej musí vyhodnotit a následně výsledky sepsat. To je práce na několik týdnů, možná i měsíců. Jenže proč to bude onen student dělat teď, když je do doby odevzdání ještě tolik času? Stále se něco jeví jako podstatnější, odsouvá začátek psaní práce a odsouvá ji natolik, že najednou zjistí, že je konec února a diplomová práce se stává reálným strašákem, který je natolik naléhavý, že již není čas všechny úkoly, týkající se diplomové práce, zvládnout bez stresu, honičky a troufám si říci, zpracovat je precizně. V praxi nemusí jít jen o diplomovou práci, může se to týkat pracovního projektu, zpracování prezentace, přípravy přednášky, přípravy na inovace apod. Co s tím, co se dá dělat? Ponechme si příklad daného studenta. V souvislosti se čtvrtou generací řízení času jsme zmínili pojem důležitost. Někdy je těžké určit si, co je pro nás opravdu bytostně důležité. Jsou to ty věci, které chceme udělat sami pro sebe, protože víme, že nám přinesou uspokojení, děláme je, ne kvůli někomu, ale kvůli sobě, pro aktivity samotné, protože nás těší, a nebo alespoň víme, že nás bude těšit výsledek našeho snažení.

Odpovědný přístup

Tak tedy onen student, který bude ke studiu přistupovat zodpovědně a nenechá psaní závěrečné práce na poslední chvíli, nepíše diplomovou práci proto, aby udělal radost rodičům nebo učiteli, ale pro sebe. To proto, aby věděl, že opravdu si zasloužil v budoucnu užívat akademický titul. Věděl, že má vědomosti hodné vysokoškolského studia, osvojil si práci s literaturou a jednou, až si po letech znovu vezme do rukou svoji práci a bude chtít ukázat někomu, o čem psal, se nebude muset za svoji práci stydět. A s vědomím této důležitosti bude k tvorbě své práce přistupovat mnohem odpovědněji. Tento student vyhodnotil, že je pro něho ukončení vysokoškolského studia důležité, je to jeho priorita, a té podřídil veškeré svoje úsilí a zorganizoval si čas tak, aby se jeho psaní nestalo strašákem s puncem naléhavosti, ale něčím, co mu přináší radost.