Co dělat v krizi – ztráta zaměstnání

Se slovem krize se na začátku letošního roku setkáváme možná častěji než bychom chtěli. Existuje spousta typů krizí, my se však v tomto článku zaměříme na krizi, která pramení ze ztráty zaměstnání. Na začátek je potřeba říci, že ne každá ztráta zaměstnání vede u člověka ke krizi. Někdy se člověku dokonce může ulevit a může mít při ztrátě zaměstnání osvobozující pocit. Krizi člověk zažívá zpravidla tehdy, když přišel o práci kvůli snižování počtu zaměstnanců, reorganizaci, nestálosti potřeby pracovníků nebo mimofiremním vlivům apod. Velmi těžce nese většina lidí i fakt, že byli propuštěni náhle, tzv. bez varování, nemohli situaci nijak ovlivnit, a nebo mají pocit, že jejich propuštění je nespravedlivé. K tomu, když připočteme, že dostane výpověď muž v době, kdy je jeho manželka na rodičovské dovolené a on je živitel rodiny, krizová situace je na světě. Co v takovém případě dělat a jak toto náročné období zvládnout?

Reakce na ztrátu práce

Vězte, že každá krize se dá řešit, krize není nemoc ani žádná patologie. Je zcela normální, že se necítíte dobře, připadáte si tzv.“k ničemu“, stále si kladete otázku „proč zrovna já?“, máte špatnou náladu, třeba i vztek, máte pocit méněcennosti oproti lidem, kteří pracují. Najednou se vám změnil životní rytmus, denní režim, máte pocit, že nemáte proč ráno vstávat, kam jít, kladete si otázku, z čeho zaplatíte nájem, nákupy, pojištění apod. Takové pocity jsou běžné, zažívá je většina, nejste „v tom sami“. Jsou reakcí na ztrátu práce, kterou jste měli rádi a která byla zdrojem vašich příjmů. Můžete mít i pocit, že jste náhle přišli o své denní rituály, prostředí, které vám bylo blízké, kolegy, na které jste si zvykli. Určitě jste také v daném zaměstnání strávili několik let, možná i celý život, a tak není divu, že vám nyní chybí. Většina lidí bez práce zažívá pocit nemožnosti se realizovat, dělat to, co jej baví a v čem mají odbornost, nedokáží si představit, že budou pracovat někde jinde, obávají se neschopnosti plnit finanční závazky, nechtějí chodit do společnosti, izolují se a mají pocit selhání vůči sobě i rodině.

Co s tím?

Krize se vyjadřuje tím, že je časově ohraničená, to znamená, že netrvá věčně. Také je subjektivním stavem – pro každého krize znamená něco jiného a jinak na ni reaguje. Způsob reakce závisí na jeho osobnostních rysech, sociálním zázemí (rodina, přátelé) a také dosavadních zkušenostech. Připravte se na to, že člověk většinou v krizi prochází různými fázemi od počátečního šoku (přišel jsem o práci zrovna já), popírání (to nemůže být pravda, že jsem dostal výpověď), přes hněv, zlobu po špatné pocity a lítostivost až k přijetí faktu (ano, jsem bez práce a budu s tím něco dělat). A to je právě chvíle, kdy můžete „něco“ podniknout. Zkuste období bez práce pojmout jako výzvu pro sebe samotné. Např. teď mám čas nastudovat něco nového, zdokonalit se v jazykových znalostech, přihlásit se na rekvalifikační kurz, přečíst literaturu, ke které jsem se doposud nedostal. Hledejte nejen na internetu inzeráty nabízející práci, prostudujte požadavky, které jsou důležité ve vaší profesi a zkuste „oprášit“ svoje znalosti. Neváhejte přijmout odbornou pomoc např. poradenské instituce sociálních služeb a úřadů práce. Pokud nemůžete najít práci ve svém oboru, zkuste se alespoň zamyslet nad tím, zda by nebyla zajímavá pracovní nabídka v jiném oboru – můžete dostat příležitost naučit se novou dovednost, rozšířit své možnosti a otestovat sám sebe. Pokud nenajdete novou práci hned, nezoufejte. Zkuste se na to podívat z druhé stránky – načerpáte energii, trochu se prospíte, budete více se svojí rodinou a budete mít chvilku čas sami na sebe. V případě, že se nebudete přesto všechno cítit dobře, budete mít „chmurné“ pocity, svěřte se někomu, komu věříte, ať už kamarádovi, členu rodiny, a nebo vyhledejte odborníka na duševní zdraví. Není to ostuda, ale známka osobní vyspělosti a rozhodnosti situaci aktivně řešit.