Do mateřské školy s úsměvem (6. díl)

aneb série povídání pro rodiče, jak přechod dítěte do školky co nejlépe zvládnout

Přeji vám dobrý den a vítám vás, věřte nebo ne, už u šestého našeho povídání o vstupu dítěte do školky. Doposud jsme společně probrali spoustu věcí a já pevně doufám, že vám moje postřehy byly alespoň trochu užitečné. Pro tento díl jsem vám slíbíla informace o tom, jaká mají zpravidla očekávání rodiče, když vodí své ratolesti do školky. Neberte to, prosím, jako nějaké dogma, napíši vám, co nejčastěji rodiče čekají a co je zajímá. Už jsme si opakovaně říkali, že každý rodič chce pro svého potomka to nejlepší, a proto také věří, že pro své dítě vybral tu nejlepší mateřskou školu, kde se dítě bude cítit co nejlépe a dobře se zadaptuje. Možná vás napadne otázka, jak to poznám, že si moje dítě ve školce zvyklo? I zde je stěžejní sdělení vašeho dítěte po návratu ze školky. Pokud se mu zde líbí, bude vám vyprávět o denní činnosti, co dělalo, co kreslilo, co se naučilo, bude vám předříkávat básničky, pozpěvovat si apod. Nechtějte to však po něm hned na cestě domů, většinou se dítě rozpovídá až později, postupně si vzpomene na aktivity, a nebo při společné hře zjistíte, že umí něco nového. Téměř vyslíchat dítě hned při návratu domů je podobné jako, když školákovi položíme obligátní dotaz „jak bylo ve škole“. Na druhou stranu, neplatí toto paušálně, zejména děvčátka bývají sdílnější a nadšeně maminkám vypráví, co vše za celý den zažila.

Dítě, které je ve školce spokojené, se zapojuje do skupiny ostatních dětí, najde si kamarády, většinou jednoho, dva, se kterými si hraje více než s ostatními. Jméno dotyčného pak doma slýcháte častěji. Adaptované dítě se dokáže lépe ráno rozloučit s matkou, matka jej přestane ihned po příchodu do školky zajímat a těší se na hraní s ostatními dětmi. I přesto se může stát, a bývá to na začátku školkové docházky, a nebo při nechuti trávit ve školce čas, že dítě ráno pláče, dělá scény a nechce rodiče (nejčastěji matku) opustit. V takovém případě se doporučuje, aby rodič nedělal žádné ústupky, rychle se s dítětem rozloučil a odešel pryč. Protahování, snaha pobýt s dítětem dlouho, utěšovat jej, hrát si s ním apod. pouze oddaluje odluku, v žádném případě neřeší problém. Dítě se tím spíš naučí ovládat situaci a příště může tzv. scéna gradovat. Užitečnější je domluvit se s dítětem na čase vyzvednutí, zjistit pravý důvod obav, vysvětlit mu, že musíte odejít, ale že se na ně moc těšíte odpoledne, až jej vyzvednete.

Určitě snad každého rodiče napadla otázka, zda jsou paní učitelky dostatečně vnímavé k jejich dítěti, zda dítě zvládne nové požadavky a přizpůsobí se, zda se bude umět náležitě chovat a neudělá ostudu, zda si nepřinese domů nějaké „nešvary“ od starších kamarádů, zda se dítě osamostatní a tzv. zapadne do kolektivu. Dotazů, které rodičům projdou hlavou je jistě více, ale ať jsou jakékoli, i zde platí, že při jakékoli nejistotě je nejúčinnější najít si čas pohovořit s paní učitelkou a zeptat se na chování a reakce svého dítěte. Ona je vidí jinýma očima než vy, zažila je v odlišných situacích a nebude na škodu dozvědět se o svém potomkovi zase něco nového. Neobávejte se třeba i méně příznivých poznatků, nikdo nejsme ideální a věřte, že paní učitelky zájem rodičů vítají. I ony chtějí pro vaše dítě to nejlepší a společnými silami se zvládají i náročné situace mnohem lépe. A pokud vás zajímá, jaká jsou nejčastější očekávání paní učitelek a mateřské školky jako takové vůči rodičům, přečtěte si naše příští povídání.

Mějte se zatím hezky. Lenka Vlášková