Do mateřské školy s úsměvem (3. díl)

aneb série povídání pro rodiče, jak přechod dítěte do školky co nejlépe zvládnout

Opět vás všechny zdravím a těší mě, že jste se rozhodli přečíst si již třetí díl našeho společného „povídání“. Minule jsme skončili u bodu, co můžete udělat proti stresu vy sami v situaci, kdy pravidelně odvádíte své dítě do mateřské školy. A věřte, že je toho hodně. Určitě jste každý z vás někdy slyšel, že každý člověk je jiný, má odlišné prožívání, rozdílné představy, názory, zkušenosti apod. I zde to platí. Nehledejte proto ve svém okolí příběhy rodičů a jejich dětí, jak zvládli přechod dítěte do mateřské školy. Ano, zeptat se můžete, ale jen pro informaci, nikoli pro srovnávání, které vás bude vést k úvahám typu, jak to, že nám se to nedaří, vše je jinak, synovi se tam nelíbí, dcera ráno pláče….

Logicky pak z toho vyvodíte, že „něco“ děláte špatně. A ono to tak přitom není. Vzpomeňte si, kolik jste prolistovali přírůček a knih o mateřství, péči o dítě nebo o dětské duši. Bez pochyby jste v těchto knihách našli větu „neporovnávejte vývoj svého dítěte s jinými, každé dítě je jiné, některé začne chodit v deseti měsících, jiné až po prvním roce a oboje je normální“. Platí to i zde. Vůbec nezáleží na tom, zda kamarádčina dcera se do školky strašně těšila a odpoledne by ve školce nejraději zůstala a přitom vaše dítě vás každé ráno prosí, abyste ho neopouštěla a byla s ním doma. Rozhodně to totiž neznamená, že tomu tak bude stále. Úplně klidně se může stát, že po nějaké době vaše dítě bude klidně i ráno vstávat dřív, aby si ve školce mohlo pohrát déle. Zdá se vám to paradoxní? Uvidíte. Může to tak být, ale nemusí. Nechci vás strašit, ale realita může být i taková, že se dítěti první týden, měsíc ve školce líbí a teprve později si postaví hlavu, že tam nechce.(To jsem trochu odbočila a jak toto řešit si napíšeme někdy příště). Pravdou je, že děti zpočátku, právě díky svému lpění na pravidelnosti, předvídatelnosti a zaběhnutých rituálech, přijímají novou životní etapu, tedy vstup do školky, jako nepříjemnou změnu, protože narušuje to, co jim je známé. Ale možná, až pochopí, že se z docházení do školky stane rituál, tedy, že se pravidelně opakuje, nebude to pro ně takový problém. Najdou si zde zajímavé činnosti, poznají lépe nové prostředí, seznámí se s ostatními dětmi a zalíbí se jim společné aktivity. Postupně si zvyknete na každodenní vypravování se do školky i vy. To, co vám zpočátku bude připadat jako velmi náročné a neslučitelné, budete časem vnímat jako běžné. Naučíte se totiž lépe plánovat, budete více předvídat (např. co potřebujete připravit, kolik vám zabere času společná snídaně, oblékání, cesta do školky a zaměstnání, budete mít lepší představu o časovém harmonogramu). Svoji roli určitě sehraje i to, že se budete o to více na své dítě těšit, když jej nemáte na starosti celý den, můžete si navzájem sdělovat spoustu zážitků a těšit se z opětovného shledání. A věřte, že bude co vyprávět! Není toto důvod k dobré náladě? Já vám k tomu všemu přeji hodně trpělivosti, radosti z pokroků a zase se na vás těším při dalším pokračování našeho společného povídání.

Všechny vás zdravím. Lenka Vlášková