Syndrom vyhoření – častější, než si myslíte

Syndrom vyhoření je často spojován s tzv. pomáhajícími profesemi, bohužel i zaměňován se sezónní změnou nálady, či depresí. Nenechte si namluvit, že syndromem vyhoření nemůžete mít nic společného, pokud nejste zdravotní sestřičkou.

Velice často „vyhoří“ i maminky na mateřské, či vrcholoví manažeři. Dlouhodobý stres, stereotypní činnost, nulový odpočinek, obvykle tito lidé frčí i několik let na energetické rezervy. Když se k tomu přidá ještě nečekaná událost, nekvalitní strava, či úmrtí v rodině, prostě jednoho dne už nemůžete vstát ani z postele a začnete mít pocit, že se vám nic nedaří a nic nedává smysl. Okolí tyto varovné příznaky často zlehčuje, maximálně vám poradí, ať se prospíte, či si zajdete do kina. To by mohlo pomoci, ale už někdy před lety.

Pokud se u vás dlouhodobě nedodržovala rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, neumíte odpočívat a máte díky náročnému zaměstnání zanedbatelné sociální kontakty, už vám odpočinek nepomůže.

Máte-li pocit, že se ve výše zmíněných pocitech poznáváte, je nejvyšší čas navštívit odborníka, psychologa, případně psychiatra, který vám může napsat léky, které vám cestu do „normálu“ pomohou najít rychleji.

Příznaky syndromu vyhoření

Lidé trpící syndromem vyhoření zažívají podobné příznaky jako má klinická deprese, včetně pocitu sklíčenosti, stresu, nedostatku motivace chodit do práce a zvládat každodenní úkoly. Někteří pacienti mohou projevovat agresi nebo frustraci z toho, že nejsou schopni pracovat na úrovni, na kterou byli zvyklí, protože je trápí neustálá únava.

Lidé, kteří trpí syndromem vyhoření, prošli nějakou nenadálou událostí nebo se setkali s rizikovým faktorem před rozvojem tohoto stavu. Nejčastěji k tomu dochází v zaměstnání. Příliš mnoho povinností na pracovišti může mít za následek různé negativní aspekty, které na postiženého čekají. Pokud nejsou splněny cíle na pracovišti, může to vést k úzkosti, strachu z výpovědi, apod. Negativně působí také zaměstnání, které vás absolutně nebaví a děláte jej s odporem. Špatné vztahy na pracovišti, neustálé pomlouvání, či bossing, se na špatné psychice také podepisují.

Dalším faktorem je vrozené inklinování k úzkostem, často „vyhoří“ i perfekcionisté, kteří na sebe kladou přehnané nároky.

Syndrom vyhoření má i fyzické příznaky, jako je nespavost, úzkost před každodenním odchodem do práce, pocit únavy a vyčerpání, možné jsou také bolesti hlavy, nevolnost a bolavé tělo.

Nejdůležitější je včasná pomoc

Jak jsme zmínili, klíčové je navštívit odborníka. Sami léčbě můžete pomoci tím, že si dopřejete dostatek odpočinku, budete jíst kvalitní a nutričně vyvážená jídla, nebudete užívat alkohol a jiné stimulační látky, nechte si napsat neschopenku, abyste alespoň na chvíli omezili stresory v zaměstnání. Choďte na procházky, poslouchejte relaxační hudbu, pište si na seznam úkolů pouze nezbytné činnosti, požádejte někoho, ať vám pomůže s úklidem, nezatěžujte se malichernostmi. Nezapínejte stresující televizní zprávy. Omezte kontakt s negativními lid­mi.

Nepřehlížejte příznaky počínajícího syndromu vyhoření a nezlehčujte svou situaci. Pokud něco nezměníte, bude se váš psychický stav zhoršovat, může vyústit i v těžkou depresi, jejíž léčba je velice dlouhodobá a komplikovaná. Nezřídka končí extrémní vyhoření i sebevraždou. Syndrom vyhoření je volání vašeho těla o pomoc a určitě není nemocná pouze vaše psychická, ale i fyzická stránka. Stres je spouštěčem mnoha onemocnění, a tak si řekněte o pomoc dříve, než bude pozdě.