Za duševní onemocnění se nemusíte stydět

V naší zemi je psychické onemocnění doprovázeno stigmatem, nálepkou „nenormálnosti“ a odsouzením ze stran společnosti i rodiny. V době několika let pandemie, opatření, ekonomické nestability, krize společnosti a dění na východě, se ale málokdo cítí v pohodě.

Duševní onemocnění provází pocit vyčlenění ze společnosti

WHO, nebo-li Světová zdravotnická organizace, definuje duševní zdraví jako:

Stav pohodlí, ve kterém si jedinec uvědomuje své vlastní schopnosti, dokáže se vyrovnat s běžnými každodenními stresy, může pracovat a starat se o svou rodinu. Ruku na srdce, kdo z nás v posledních třech letech neměl pocit, že už svůj život nezvládá, neměl strach o budoucnost, nebrečel, nebo na někoho přehnaně nereagoval? Vinni budeme nejspíše všichni.

úzkosti dokáží potrápit

Psychická nepohoda je chvilkový stav, duševní onemocnění, je termín, který se používá pro onemocnění, dlouhodobé stavy, kdy duševní nepohoda ovlivňuje i naši mysl, fungování v práci, plnění našich povinností doma, navíc velmi často se nerozpoznaná duševní nemoc projeví i jako „klasické“ onemocnění, díky psychosomatice.

Přestože lidé, kteří trpí nějakým typem duševního onemocnění mají v dnešní době, speciálně v naší republice určité stigma, duševní onemocnění by se mělo brát stejně vážně, jako například zápal plic, či zánět slepého střeva. Duševní onemocnění, kromě nepohody, způsobuje nejen zdravotní potíže, ale dokáže rozvrátit i rodiny, narušuje i další socioekonomické vazby, může hrozit rozvod, ztráta zaměstnání, bydlení, zadluženost, alkoholismus apod. Díky tomu, že chodit k psychologovi, či psychiatrovi, může být pro některé nepřekousnutelné, něco, za co se stydí, nebo by „nepřežili, kdyby měli jít ke cvokařovi“, až polovina lidí, kteří mají duševní onemocnění, nikdy pomoc odborníka nevyhledá!!!

Duševní onemocnění ovlivňují i fyzické zdraví

Existují duševní onemocnění, která můžeme mít vrozená, dědičná, ke spoustě z nich se také můžeme v průběhu života dopracovat životním stylem, užíváním psychotropních látek apod. Které faktory mohou přispět k rozvoji duševního onemocnění? Třeba chemická nerovnováha mozku, zvýšená, či naopak snížená hladina některých hormonů, ale i adaptogenů a vitamínů, užívání drog, stresující životní prostředí, málo odpočinku, přepracovanost, někdy bývá spouštěčem skrytého duševního onemocnění i extrémně stresující životní událost, například účast při dopravní nehodě, kdy došlo k úmrtí a podobně.

Mnozí lidé zaměňují klinickou depresi za obyčejnou poruchu nálady. Mnohdy jsou pak lidé trpící depresi v situaci, kdy jim blízcí poradí, ať si dají čokoládu, či zajdou do kina a bude jim lépe. Klinická deprese je však dlouhodobá, jednorázová relaxace, či „příjemný“ kulturní zážitek vám na klinickou depresi opravdu nepomohou. Takoví jedinci, kteří to s vámi myslí dobře a radí kino, wellness nebo čokoládu, člověka trpícího klinickou depresí, jenom rozčílí, nedokáží se nikdy vžít do zdravotního stavu jedince. Depresivní člověk není schopen si normálně užívat života ani se z depresivního stavu vymanit. Přetrvávající depresivní nálada může být považována za poruchu, pokud je přítomna po celou dobu nebo po většinu času, po dobu alespoň 2 týdnů (někteří odborníci tvrdí 6 týdnů). Nezaměňujte klinickou depresi za sezónní poruchy nálady (na jaře, na podzim), ani za jarní únavu, či běžný smutek ze ztráty zaměstnání…

Duševní porucha dokáže převrátit život naruby

Dalšími obvyklými duševními poruchami jsou poporodní deprese, kterou způsobí výkyv hormonů, bohužel novopečené maminky pak mají pocit, že nemají rády své dítě, že jsou neschopné apodobně, poporodní deprese je celkem častá, bohužel většina zdravotníků o tom s maminkami v porodnici ani nemluví, ty pak nevědí, na koho se mají obrátit a kde hledat pomoc.

V populaci velmi časté jsou také tzv. úzkostné poruchy. Úzkost je termín, který, popisuje pocity, které zažíváte, když čelíte hrozbě, nebezpečí nebo stresu. Lidé trpící úzkostmi zažívají pocit úzkosti v mnoha situacích, které se ostatním mohou zdát až směšné. V době propouštění, strachu o život svého dítěte, když je v nemocnici a spoustě a spoustě dalších životních situacích je pociťování úzkosti normální a běžné, úzkostná porucha je to, že úzkosti pociťujete, i když se vám „nic neděje“. Přehnaná úzkost a záchvaty paniky pak zasahují extrémně do běžného každodenního života jedince.

Bipolární porucha, nejrůznější psychózy, postramatický stresový syndrom, schizofrenie, hypománie, to jsou další z nejběžnějších psychických onemocnění, která byste měli řešit, dokud je čas. Pokud máte podezření, že někdo z vašich blízkých má psychické onemocnění, nezlehčujte jeho příznaky, a odveďte jej k odborníkovi. Většinou stačí nasadit účinné léky a navštěvovat nějakou z forem terapie a jeho život se zase vrátí do normálních kolejí. Neléčená psychická onemocnění často končí i fatálně, sebevraždou, pomozte, dokud je čas.