Antibiotika - léky, nezastupitelné v léčbě infekcí

Antibiotika si můžeme představit jako látky, které napadají v lidském těle mikroorganismy, narušují jejich strukturu a brání jim v množení.

Antibiotika jsou látky používané k léčbě nebo prevenci různých infekčních onemocnění způsobených bakteriemi, v menší míře mohou působit i na některé druhy hub a parazitů. Nejsou však účinná při virových onemocněních.

Historie antibiotik

Objev prvního antibiotika je připisován skotskému mikrobiologovi Alexandru Flemingovi, který si v roce 1928 všiml, že bakterie nemohou přežít v misce obsahující plíseň Penicillium notatum. Moderní éra antibiotik však byla zahájena až ve 40. letech 20. století, kdy německý biochemik Ernest Chain se spolupracovníky zveřejnil podrobný popis vlastností extraktu kultury této plísně a kdy také byla nalezena cesta, jak vyrábět velká množství čistého penicilinu. V roce 1945 dostali Alexander Fleming i Ernest Chain Nobelovu cenu.

Jak lze antibiotika rozdělit

Antibiotika se dají dělit z různých hledisek, mezi hlavní patří:

Způsob účinku

Baktericidní – díky jejichž účinku jsou bakterie usmrcovány Bakteriostatická – zastavují růst a množení bakterií.

Podle spektra účinnosti

Antibiotika úzkého spektra účinnosti – působí pouze na užší skupinu bakterií. Používají se, pokud je přesně známá příčina infekce. Jejich podávání se musí opírat o výsledky mikrobiologického vyšetření nebo o jasný klinický obraz. Výhodou je, že léčí cíleněji a šetrněji, méně poškozují tělu vlastní a prospěšné bakterie. Antibiotika širokého spektra účinnosti (tzv. širokospektrá) – působí současně na více druhů bakterií. Výsledkem jejich působení je nejen poškození původců infekce, ale i poškození bakterií, které jsou tělu vlastní. Používají se, když není jasná příčina infekčního onemocnění nebo pokud je onemocnění způsobeno různými druhy bakterií. Léčba antibiotiky by měla být zahájena až po stanovení původu infekce – k tomu je třeba odebrat vzorek krve, moči nebo tkáně a odeslat do mikrobiologické laboratoře. Lékař však potřebuje zahájit léčbu infekce co nejdříve – proto musí často spoléhat na své zkušenosti a znalosti a na jejich základě zvolí antibiotikum. Po obdržení výsledků z laboratoře může léčbu upravit. Dnes se již vyvíjejí rychlé testy na přítomnost některých konkrétních bakterií, které může lékař provést během několika minut přímo v ordinaci. Příkladem je test pro rychlou diagnostiku streptokokových infekcí, jako jsou angína, spála, záněty nosohltanu. Jedná se o klasický výtěr z krku, kdy přítomnost streptokoka lze zjistit do 10 minut. Dalším rychlým testem je test na stanovení bakterií v moči.

Profylaktické podávání antibiotik

V některých spíše výjimečných případech je třeba antibiotikum podat jako ochranu před infekcí, která by teprve mohla nastat. To platí například pro náročné chirurgické výkony s rizikem vzniku infekčních komplikací (operace srdce, kloubů a podobně).

Nežádoucí účinky antibiotik

Stejně jako podávání jakýchkoli jiných léčivých přípravků může i podávání antibiotik vyvolat některé nežádoucí účinky. Průjem – bývá způsoben narušením ochranné bariéry vytvářené mikroflórou tlustého střeva. Průjem spojený s užíváním antibiotik může vzniknout v 5 až 30 % případů, přičemž tento poměr se zvyšuje s tím, jak se rozšiřuje spektrum podávaných léků. Kvasinkové infekce u žen – U žen může dojít k narušení mikroflóry v pochvě, což bývá hlavní příčina vaginálních zánětů. Pro obnovení přirozené mikroflóry ve střevě nebo pochvě se doporučuje, zejména při dlouhodobější léčbě širokospektrými antibiotiky, užívat probiotika – živé bakterie nebo kvasinky. Alergické reakce – během léčby se může objevit kožní vyrážka, zpravidla svědící. V takovém případě je nutno léčbu ukončit a co nejdříve se domluvit s ošetřujícím lékařem na dalším postupu. Pokud by se v léčbě pokračovalo, existuje zvýšené riziko, že se alergická reakce bude zhoršovat. Některá antibiotika mohou způsobit alergickou vyrážku při současném působení slunečního záření na kůži. Proto je nutno se v době užívání těchto antibiotik chránit před osluněním. Velmi vzácně se může objevit velice závažná kožní reakce postihující celé tělo, otoky nebo spasmus průdušek. Nejtěžší formou alergické reakce je anafylaktický šok – život ohrožující reakce, která se projevuje dušností, poklesem krevního tlaku a oběhovým selháním. Změny funkce jater, ledvin nebo jiných orgánů – patří mezi vzácné závažné nežádoucí účinky. Většina antibiotik neovlivňuje účinnost antikoncepčních pilulek, avšak jedno z nich, rifampicin, antikoncepční přípravky v těle ničí a jejich účinek tak ruší. Některá jiná, například Amoxycilin, mohou účinnost hormonální antikoncepce snižovat. Pokud hormonální antikoncepční tablety užíváte, upozorněte na to vždy svého lékaře. I přes uvedené nežádoucí účinky jsou antibiotika nepostradatelné léky, nezastupitelné v léčbě infekcí. Proč začínají být bakterie proti antibiotikům odolné? Je to začarovaný kruh – čím častěji se bakterie s antibiotiky setkávají, tím rychleji si vypěstují odolnost na ně. Odolnost vůči antibiotiku je přirozený jev způsobený mutacemi v genech bakterií. Přehnané a nevhodné používání antibiotik nicméně urychluje vznik a šíření rezistentních bakterií. Působením antibiotik jsou citlivé bakterie usmrceny a odolné bakterie mohou dále růst, množit se, šířit a způsobovat infekce u jiných lidí, kteří antibiotika nikdy neužívali. Jedním z důvodů rostoucí rezistence je zbytečné užívání antibiotik při onemocněních virového původu. Antibiotika na viry neúčinkují, působí pouze na bakterie. K onemocněním virového původu patří: většina infekcí krku a uší, chřipka, běžná nachlazení, většina akutních zánětů průdušek (bronchitid), spalničky, zarděnky, žloutenka, AIDS. K onemocněním bakteriálního původu pak patří: ve většině případů angína, zánět mozkových blan (meningitida), infekce močových cest, infekce pohlavních orgánů, kožní infekce a infekce ran. Někteří lékaři mají dnes již v ordinaci k dispozici jednoduchý test, který umožňuje zjistit, zda je infekce bakteriálního původu, a mohou tak předejít zbytečnému předepisování antibiotik. Jedná se o tak zvané CRP vyšetření. CRP (C–reaktivní protein) je bílkovina, jejíž hladiny se zvyšují 6–12 hodin od začátku zánětlivého procesu, u bakteriálních infekcí mnohem více než u virových. Normální hodnoty CRP jsou 0–7mg/l. Velké zvýšení koncentrace CRP je typické pro bakteriální infekce a tedy pro indikaci antibiotické léčby. Vyšetření CRP je ideálním řešením. Nemocnému se odebere malý vzorek krve a přímo v ordinaci se umístí do hodnotícího přístroje. Výsledek je hotový za několik minut. Je-li CRP vyšší než 40 mg/l, je vysoká pravděpodobnost bakteriální infekce a je to uspokojivým důvodem k nasazení antibiotik.

Článek byl publikován za souhlasu ordinace.cz