Je lepek nebezpečný?

Lepek je v dnešní době často diskutovaným tématem nejen v laické veřejnosti. Lepek a potraviny lepek obsahující se skloňují nejen v souvislosti s nemocemi, při kterých je jejich vynechání z jídelníčku základním léčebným prostředkem. Vynecháním lepku ze stravy si lidé slibují udržení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu, zhubnutí, sportovci lepší výkonnost. Co je lepek, jak v našem těle působí a kdo by se mu měl vyhýbat?

Co je lepek a kde ho najdeme

Lepek je bílkovina, která se nachází v obilovinách u nás běžně konzumovaných – v pšenici, žitu a ječmeni, ovsu a ve výrobcích z těchto obilovin. Lepek se skládá ze dvou bílkovinných složek, prolaminů a glutelinů. Prolaminy se liší podle zdroje – v pšenici se nachází gliadin, v žitě hordein, v ječmeni secalin a v ovsu avenin. V souvislosti s onemocněními, kdy je třeba lepek vylučovat z jídelníčku, není zcela jednoznačná škodlivost ovsa, v různých zemích se názory na tuto problematiku liší. V České republice se konzumace ovsa nedoporučuje.

Intolerance (nesnášenlivost) lepku

Choroby, které souvisejí s působením lepku, můžeme shrnout pod pojmem intolerance (nesnášenlivost) lepku. Ta může být podmíněna buď imunitními (autoimunitní nebo alergické), nebo neimunitními mechanismy.

1. IMUNITNÍ

Autoimunitní Celiakie Dühringova dermatitida Glutenová ataxie Alergická Pekařské asthma Alergie na pšeničnou mouku Kožní projevy alergie na lepek Anafylaktická re­akce

2. NEIMUNITNÍ

Neceliakální glutenová senzitivita Syndrom dráždivého tračníku s nesnášenlivos­tí lepku

Lepek a autoimunitní onemocnění

Celiakie je v souvislosti s lepkem nejčastější onemocnění. V ČR se předpokládá (přesná data nejsou k dispozici) 40–50 tisíc nemocných. Celiakie je autoimunitní onemocnění, které je geneticky podmíněno. Ve chvíli, kdy se dostane lepek do kontaktu se střevní sliznicí, dochází k reakci imunitních buněk, která je namířena proti enterocytům, buňkám sliznice tenkého střeva. Spouštěčem tohoto procesu je tedy lepek. Jeho nesnášenlivost je trvalá. Pacient, kterému byla diagnostikována celiakie, proto musí dodržovat bezlepkovou dietu celoživotně. Pokud nemocný dietu porušuje a nevyhýbá se konzumaci potravin s obsahem lepku, dochází k postupnému poškození sliznice tenkého střeva různého stupně, které vede k poruše vstřebávání živin, především tuků, vitaminů v tucích rozpustných a následně i železa, vápníku a dalších složek. To vede u části pacientů ke střevním příznakům, ke kterým patří nadýmání, průjmy, resp. přítomnost mazlavých stolic, hubnutí a bolesti břicha. 90 % pacientů však tyto příznaky nemá a dochází u nich k příznakům atypickým nebo příznaky chybí zcela. Na celiakii musíme pomýšlet u pacientů, kteří trpí bolestmi kloubů, únavou, anémií (chudokrevností), osteoporózou (řídnutí kostí), musíme po ní pátrat ale také u žen, které nemohou otěhotnět z nejasné příčiny. Celiakie se často druží i s jinými autoimunitními chorobami, jako je cukrovka (diabetes mellitus) závislá na inzulinu nebo Hashimotova thyreoiditida (onemocnění štítné žlázy, častější je u příbuzných pacientů s celiakií). Neléčená celiakie má za následek také vyšší riziko některých nádorových onemocnění. Kožním projevem celiakie je tzv. Dühringova dermatitida, která se projevuje bolestivými puchýřky na loktech, kolenou, ale i na dalších místech na kůži. Postihuje střevo, ale protože toto postižení může být ostrůvkovité, nedochází vždy k břišním příznakům. Glutenová ataxie značí poškození mozečku autoimunitní reakcí proti lepku a projevuje se nekoordinovanými pohyby, poruchou rovnováhy. U autoimunitních onemocnění je základním léčebným prostředkem vyloučení lepku z jídelníčku, resp. jeho výrazné omezení. Důsledným dodržováním diety může u pacientů docházet až k vymizení příznaků onemocnění, dietu je však třeba dodržovat celoživotně. Tato onemocnění je možné úspěšně léčit, nikoli však vyléčit.

Lepek a autoimunitní onemocnění

Celiakie je v souvislosti s lepkem nejčastější onemocnění. V ČR se předpokládá (přesná data nejsou k dispozici) 40–50 tisíc nemocných. Celiakie je autoimunitní onemocnění, které je geneticky podmíněno. Ve chvíli, kdy se dostane lepek do kontaktu se střevní sliznicí, dochází k reakci imunitních buněk, která je namířena proti enterocytům, buňkám sliznice tenkého střeva. Spouštěčem tohoto procesu je tedy lepek. Jeho nesnášenlivost je trvalá. Pacient, kterému byla diagnostikována celiakie, proto musí dodržovat bezlepkovou dietu celoživotně. Pokud nemocný dietu porušuje a nevyhýbá se konzumaci potravin s obsahem lepku, dochází k postupnému poškození sliznice tenkého střeva různého stupně, které vede k poruše vstřebávání živin, především tuků, vitaminů v tucích rozpustných a následně i železa, vápníku a dalších složek. To vede u části pacientů ke střevním příznakům, ke kterým patří nadýmání, průjmy, resp. přítomnost mazlavých stolic, hubnutí a bolesti břicha. 90 % pacientů však tyto příznaky nemá a dochází u nich k příznakům atypickým nebo příznaky chybí zcela. Na celiakii musíme pomýšlet u pacientů, kteří trpí bolestmi kloubů, únavou, anémií (chudokrevností), osteoporózou (řídnutí kostí), musíme po ní pátrat ale také u žen, které nemohou otěhotnět z nejasné příčiny. Celiakie se často druží i s jinými autoimunitními chorobami, jako je cukrovka (diabetes mellitus) závislá na inzulinu nebo Hashimotova thyreoiditida (onemocnění štítné žlázy, častější je u příbuzných pacientů s celiakií). Neléčená celiakie má za následek také vyšší riziko některých nádorových onemocnění. Kožním projevem celiakie je tzv. Dühringova dermatitida, která se projevuje bolestivými puchýřky na loktech, kolenou, ale i na dalších místech na kůži. Postihuje střevo, ale protože toto postižení může být ostrůvkovité, nedochází vždy k břišním příznakům. Glutenová ataxie značí poškození mozečku autoimunitní reakcí proti lepku a projevuje se nekoordinovanými pohyby, poruchou rovnováhy. U autoimunitních onemocnění je základním léčebným prostředkem vyloučení lepku z jídelníčku, resp. jeho výrazné omezení. Důsledným dodržováním diety může u pacientů docházet až k vymizení příznaků onemocnění, dietu je však třeba dodržovat celoživotně. Tato onemocnění je možné úspěšně léčit, nikoli však vyléčit.

Lepek a alergie na lepek

Při alergii na lepek nebo jinou složku nejčastěji pšeničné mouky může dojít k různým projevům po konzumaci potravin s lepkem, nedochází však k poškození střeva. Reakce mohou být dýchací (astma), kožní (atopický ekzém nebo kopřivka), gastrointestinální (průjem, zvracení) nebo anafylaktická reakce se snížením krevního tlaku a možností bezvědomí. I zde je dodržování stavy s vyloučením (v tomto případě absolutním) lepku základem léčby, někdy je třeba doplnit léčbou medikamentózní.

Lepek a neimunitní onemocnění

K neimunologickým chorobám způsobeným nesnášenlivostí lepku patří neceliakální glutenová senzitivita, což je onemocnění, které má podobné příznaky jako celiakie, tedy průjmy, nadýmání, únavu, bolesti hlavy a další, které souvisejí s konzumací potravin obsahujících lepek. Na rozdíl od celiakie však nejsou přítomny změny na sliznici tenkého střeva ani pozitivita protilátek v krvi. Často volně přechází do syndromu dráždivého tračníku s průjmem, který reaguje na bezlepkovou dietu.

Lepek a prevence

Bezlepková dieta je módním trendem. V USA poté, co byla opuštěna nízko-sacharidová a následně i paleo-dieta, dochází k boomu bezlepkové diety. V současné době dobrovolně vylučuje lepek ze stravy asi 1/3 Američanů v domnění, že jim bezlepková dieta pomůže zhubnout nebo vyřešit jejich zdravotní obtíže. Podobné snahy můžeme pozorovat i u nás. Dle vědeckých prací se však nepodařilo prokázat, že by takovéto počínání mělo nějaký zdravotní benefit. Rozdíl mezi pacienty s celiakií a těmi, kteří lepek dobrovolně vylučují, je ten, že celiaci musí dodržovat striktní bezlepkovou dietu (maximální množství lepku je 20 mg za den).

Lepek a sportovci

V současnosti zaznamenáváme popularitu bezlepkové diety i u sportovců, kteří vylučují lepek z potravy z důvodu snížení gastrointesti­nálních obtíží a zvýšení výkonu. Řada z nich vylučuje více než 50 % lepku z potravy v průběhu tréninku a sportovních výkonů. Úspěchy pak, mimo jiné, připisují právě vyloučení lepku ze stravy. Aktuálně se však jedná o subjektivní závěry samotných sportovců, nikoli o závěry vědecky potvrzené.

Článek byl publikován za souhlasu ordinace.cz