Jak přestat odkládat úkoly?

Plnění úkolů na poslední chvíli, nepříjemný pocit zahlcenosti a neustálé utíkání k jiným činnostem. Tak můžeme (ač poněkud zjednodušeně) charakterizovat prokrastinaci, která se v poslední době stává stále diskutovanějším tématem. Málokdo však ví, jak s tímto nekonečným problémem vlastně zatočit. Čtěte dále a začněte konečně žít naplno!
Obtížné (možná i nemožné) je naleznout někoho, kdo s prokrastinací opakovaně nemá alespoň menší potíže. Přesto se tato problematika dlouho opomíjela, při čemž boj s ní se dostal do „módy“ až v posledních letech. Zejména minulé měsíce přinesly novou literaturu jako například „Konec prokrastinace“ od Petra Ludwiga. Zde naleznete rozhovor s autorem zmíněného bestselleru. Prokrastinace bývá často mylně zaměňována za lenost, což je ale něco zcela odlišného. Člověk prokrastinující totiž na rozdíl od lenocha něco dělat chce.

Prokrastinace v praxi

A jak že se to ta slavná prokrastinace projevuje přímo v praxi? Tak například studenti místo důležité přípravy do školy hrají hry, sledují seriály, tráví čas na internetu (zejména na sociálních sítích) nebo i uklízí. Mnoho lidí pak odkládá třeba nakupování dárků na Vánoce či narozeniny. Běžné je i opomíjet záležitosti, které v životě už delší dobu chceme uskutečnit – zdravý životní styl, posilování, hubnutí nebo podnikání. To vše se pak snadno stává Silvestrovským předsevzetím, které však obvykle dlouho nevydrží. Je tedy snadné skončit ve starých kolejích aneb zvyk je železná košile.

Vliv dnešní doby

K odkládání úkolů přispívá i dnešní doba a to hned v několika rovinách. V první řadě jsou to zdroje okamžité zábavy – televizní obrazovka, internet, hry, filmy. Problémem je odložit pocit okamžitého štěstí (zábavy) z těchto činností a věnovat se něčemu, co nám přinese něco pozitivního až později. Druhá věc potom je, že dnešní doba na každého klade takové nároky, že ani nevíme s čím vlastně začít. Dochází tedy k jakési paralýze, na základě které utíkáme k činnostem, kterou dělat vůbec nemusíme (díky čemuž myslíme na hromadu povinností).

Princip

Jak ta záhadná prokrastinace tedy funguje? Užitečné je uvědomit si, jak přesně pracuje podvědomí. Pokud se do něčeho tlačíme a říkáme si, že to „musíme“ udělat, zcela přirozeně pociťujeme nechuť k takové činnosti. Naopak jakmile něco pouze můžeme dobrovolně udělat, činnost je hned o něco příjemnější. Ještě důležitější však je funkce jakéhosi bludného kruhu. Jakmile povinnou činnost neděláme, máme výčitky a pochybnosti o vlastní osobě, díky čemuž se raději vyhýbáme myšlení na dané činnosti (tedy i myšlení na vlastní neschopnost). Tím bohužel počet nesplněných úkolů ještě narůstá a tak je to stále dokola. Nejhorší tedy je začít, což dokazuje i následující poutavý citát.
„Začni, a půl je hotovo.“ – řecké přísloví

Řešení?

Z výše uvedeného principu je zřejmé, že řešením je nepřemýšlet, ale co nejdříve začít. Dále nám může pomoci i několik zajímavých technik, které nás strategicky vedou k vykonání daných úkolů. Jedním z nejpoužívanějších nástrojů je sepsat si všechny úkoly na daný den, nejlépe v pořadí (zamezí paralýze při určování prvního úkolu) a s časovým určením (abychom věděli, zda nejsme pozadu). Větší úkoly se pak vyplatí rozdělit na výrazně menší porce, se kterými je mnohem snazší začít. Dokončení určité části nám zvedne sebevědomí a motivuje nás tak k pokračování na další části. Nezaplňujte si však úkoly celý den! To často vede k nechtěnému neúspěchu. Počítejme s tím, že se každý den objeví záležitosti, které musíme řešit ten samý den.

Takže!

Ačkoliv prokrastinaci není snadné porazit, zaměřením na ní toho zvládneme mnohem více. Je třeba začít pomalu a každý den si vytyčit třeba jen malý úkol. Tím si postupně vybudujeme důvěru v naše odhodlání, čímž bude další úkol zase o něco snazší. Neopomínejme ani krátké přestávky, které nám dodají další energii do další práce. A poslední doporučení? Neodkládejte boj s prokrastinací!